- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Slečno (předpokládám, že se svými názory jste do manželství dosud nevstoupila), někdo tíhne k samotářství, někdo žije společenský život, někdo může od obojího trochu. Osobně bych žádný přístup nevyzdvihoval ani nekritizoval. A někoho vlastnit? Na to musí být vždy dva.
A jedna technická: svoboda a volnost přeci nejsou vlastnosti.
My nejsme naučení žít svobodně. Od mala nás učí, že někomu patříme a tedy logicky pak taky chceme, aby někdo patřil nám. Naše vztahy nemají s láskou mnoho společného. Podobají se mnohem víc vlastnictví majetku než skutečným vztahům.
Píšete: "Opravdu svobodný člověk je takový, který je volný. Nenechá se ovlivňovat ostatními, neřídí se zažitými společenskými představami a jedná tak, jak mu to připadá správné."
Takováto absolutní svoboda je ovšem nesmysl. To byste měla velmi těžký život a těžké by to měli i vaši blízcí s vámi. Dovedla byste si představit něco podobného i třeba v silniční dopravě - "Já jsem svobodný člověk, budu si jezdit jak chci a odmítám se řídit nějakými přiblblými dopravními předpisy!". A podobné je to i ve společenském životě. Vaše názory mi připadají dosti pubertální.
Být svobodným člověk a nerespektovat pravidla, to jsou dvě odlišné věci. Alespoň podle mě :) Člověk, který se řídí svým srdcem, ví, že svým jednáním nemůže omezovat či ohrožovat ostatní.
Každopádně děkuji za Váš názor.
někdy neuškodí zopakovat si staré známé pravdy a tento text, se kterým plně souhlasím, je jako shrnutí toho, co bylo na téma kdy svobody řečeno, já osobně samotu doslova milujua svobodu také-ale naše svoboda končí tam kde začínáme omezovat svobodu druhých (další stará známá pravda)
překlep ve vtah-vztah. kde-kdo
každopádně u mně