Víte jak, ten přechod není nikdy jednoduchý. Pro ženy ani pro muže. A ruku na srdce, kdo z nás by se bez všem těch klimakterií klidně obešel?
Začíná to vždycky stejně. Na jaře i na podzim. Jen s tím rozdílem, že na přechod se zimy do jara se těší více lidí než na proměnu podzimu na zimu. Ne že bych měla neutuchající potřebu vysmívat se ženám, které jsou v přechodu (taky mě to, chtě nechtě, jednou čeká, takže cynismus stranou), ale mezi příchodem nového ročního období a klimakteriem nacházím pár shodných jevů.
Co mají tedy ty dva, zdánlivě nesouvisející, přechody společného?
- Návaly horka - jak se venku dělá horko, často zjistíme, že jsme to přehnaly s oblečením, a tak se velmi snadno stane to, že si někde odkládáme zimní bundu, po níž máme propocený svetr. A pak se musíme ovívat prvním časopisem, který je v dosahu, a pečlivě u toho oddychujeme
- Psychické potíže - vstát ráno z postele a vidět ty kupy mračen za oknem, během pobytu v práci být provokován slunečními paprsky, a cestou z práce zmoknout až do morku kostí, to velmi snadno naštve i silnější povahy. Zkrátka aprílové počasí s sebou přináší riziko návalů vzteku, sklíčenosti i pocitů bezmoci. A ještě hrozí, že si večer budete chtít dát panáka na uklidnění.
- Problémy se spaním - Jak tak ty průměrné denní teploty rostou, jsme celí natěšení na víkend, až se budeme moct pořádně provětrat, a tak často nemůžeme radostí dospat. A když naopak teploty rapidně klesají a přijdou velké bouře, s radostí si dáme šálek uklidňujícího čaje, a tak si v důsledku i dopřejeme pár hodin odpočinku navíc.
- Celková zmatenost - ten blb, co vymyslel změnu času, měl opravdu podivný smysl pro humor. Jinak se nedovedu vysvětlit, jak je možné, že by měl někdo radost z toho, že je kdekdo zmatený, netuší, že má vstávat o hodinu dřív a večer je zase zmatený z toho, že prošvihnul zprávy v televizi. A když mu pak někdo vysvětluje, kterým směrem má posunout ručičku na hodinkách, téměř padá do mdlob.
Tak krásné jaro!
