Aneb ... všechno začíná (a končí) v naší hlavě. Ne že bych učinila nějaký velký světový objev. Ale stále a znovu se mi potvrzuje, že velkou část problémů, ne-li většinu z nich, si způsobujeme sami,
Žijeme ve svých hlavách. Moc přemýšlíme. Kdykoliv. Kdekoliv. O čemkoliv. A především naprosto zbytečně. Vytváříme si jakési domněnky, odhady a kdo-ví-co-ještě, a tím sami sobě akorát komplikujeme život.
Pamatujete na tu scénu z Posledního samuraje, kde hlavní hrdina dostane radu od staršího samuraje, který pronese: "Moc myšlenek." A ano, přesně tohle je ten problém. Tím, jak neustále odbíháme ve své mysli k kdovíčemu, uniká nám přítomnost. Nedokážeme si užívat tzv. stav "tady a teď".
Sama jsem si nedávno uvědomila, že moc přemýšlím. Tuhle chybu jsem s čistým svědomím označovala za "snílkovství". Jaká to ubohá výmluva. Ale došlo mi to. Takže teď méně přemýšlím. Je to fajn pocit. Najednou máte víc času. Třeba takové kreslení si teď užívám víc než kdy jindy. Vnímám jen to, jak ty barevné progresky bruslí po papíře a vniká něco krásného. Je to vskutku osvěžující. A řadí se to mezi nejlevnější terapie.
A vlastně jsem se naučila ještě jednu věc, která s přemýšlením úzce souvisí. Začala jsem být k druhým opravdu upřímná. Místo toho, abych v sobě dusila své city a pocity, začala jsem říkat a psát, co si myslím. A najednou ... se tolik mých vztahů změnilo. Někteří to neunesli a sbalili si svých pár švestek. Jiní se chytili za nos a upřímnost mi začali oplácet. A ano, není to vždy snadné, slyšet pravdu nebo si jí přečíst. Ale přestanete díky tomu přemýšlet a dumat nad tím, co by kdyby.
Jaká je tedy moje rada? Žádná! Nemám právo druhým radit. Jediný, komu bych mohla, a vlastně hlavně měla, radit, jsem já sama. Vám ostatním mohu je doporučit to, abyste přestali žít ve svých myšlenkách. Protože vám to neskutečně ulehčí život.
Přeji krásný slunečný týden a čistou hlavu :)
