O tom, jak člověka pobaví chybějící interpunkce. A o rodičích, kteří nechápou důležitost moderních technologií pro život svého pubertálního potomka.
Byla zase jedna sobota. Jeli jsme na nákup. Jako každou sobotu. Do jednoho z těch velkých marketů. Zrovna měnili skladbu obchodů. A taky design. Tudíž byla nutná nějaká ta propagace. A k reklamě patří chytlavá slova, to je jasná věc. Všechna ta vlezlá slovní spojení mě většinou nechávala chladnou. Takže by asi někdo těžko uvěřil, že mě zaujala reklama na lékárnu. Navíc naprosto primitivní. Hm … no … ona to ani nebyla pořádná reklama. Paradoxně. A navíc se mi pod kůži vrylo jen jedno slovo. LEKÁRNA. Ano, čtete dobře. Můj výbuch smíchu způsobila jedna prostá čárka, která tam ani nebyla …
Pro co že se to chodí do lekárny? No přece pro leky. Jakože pro šoky. Pro ŠOKY!!! Chápete to? Přijdete do prodejničky, kde vás vyléčí tím, že vám naservírují šok. Musím přiznat, že jsem byla děsně zvědavá, jak vypadá třeba takový šok na nespavost. Ale jsem srab, tudíž jsem do lekárny nešla. Počkala jsem si, dokud ten název nezměnili na LÉKÁRNU. To už jsem se totiž nemusela bát, že by mě tam někdo majznul něčím po kebuli.
Živě mám v paměti období, kdy moje mladší ségra toužila po tabletu. Pořád s tím otravovala rodiče. Ti s obavami, že by jejich dcera mohla utrpět nějakou oční chorobu a zánět karpálního tunelu z neustálého „lajkování nových správně voheštěgovaných postů“, rázně odmítali. Když to pak ségra zkoušela jen na tátu, bylo jí doporučeno navštívit lékárnu. A jsme zase u toho! Chudák holka se nechápajícímu rodičovi snažila vysvětlit, že není nemocná. Vážně ne. Načež jí tatínek vysvětlil, že v apatice mají tablet fůru. A dokonce v různých velikostech i barvách. A že je, ty tablety, pro jistotu prodávají v balení po x kusech. A to už se vyplatí.
Ptáte se mě, jak to dopadlo? Ta naše holka bláznivá nakonec dostala rozum. A usoudila, že computer a hloupý, tedy pardon, chytrý telefon, jí ke štěstí úplně stačí. Naštěstí. Jinak by jí totiž rodiče mohli poslat do lekárny …
