Protože co tě nezabije, to tě posílí ...
Jistě, někdo může namítat, že nemám pravdu. Že bych měla rozlišovat dobré a špatné zkušenosti. Protože, přirozeně, existují věci, ze kterých máme opravdu dobrý pocit, které v nás vyvolávají radost, uspokojení, naplnění a tak dále. A pak jsou tu samozřejmě chvíle, kdy se nám něco nepovede, potkáme negativního člověka, ujede nám autobus a já-nevím-co ještě. To nás pak přepadají chmury, deprese a třeba i pocity méněcennosti.
Jako praktický příklad si dovolím vytáhnou jednu slečnu, se kterou máme blízký vztah. Záměrně ji nebudu jmenovat, protože co je komu do toho, že si natloukla hu… pusu (jako x dalších holek). Nuže, jde o to, že naše slečna potkala jednoho kluka. A fakt se jí líbil. Ona mu také očividně nebyla lhostejná. Jenže udělala tu chybu, že se s ním hned na první schůzce líbala. Sice to prý za moc nestálo, ale znáte to, tyhle věci potřebují čas. (No dobře, asi jak u koho.) Následující večer se holka dozvěděla, že ten kluk je přelétavý jako chmýří pampelišek. A že se takhle líbá s kdejakým děvčetem na lecjaké párty.
No, nemusím vám jistě dlouze popisovat, co následovalo. Hromady vyčítavých esemesek, rozmazaná řasenka a probrečené papírové kapesníčky (nejen) všude kolem koše. A slečna si říkala, jak je blbá. Začala si nadávat, proč se s tím blbečkem vůbec líbala, když ho nezná? No, každý někdy uděláme chybu…
Chyby jsou nedílnou součástí našich životů. Líbáme nesprávné kluky či holky, platonicky se zamilováváme, říkáme věci, které měly navždy zůstat zamlčeny, nebo odbočíme na špatnou stranu. Vybíráme si za špatných variant, neposloucháme intuici a ve finále si říkáme, jak jsme pitomí. Jenže kdybychom nikdy nedělali chyby, asi bychom nikdy nezjistili, co je pro nás skutečně dobré. Chci tím říct, že někdy si prostě musíme natlouct čumák, abychom si uvědomili, co doopravdy chceme.
Jo, pamatuju si, jak se mi líbil jeden kluk (už jsme zase u toho), ale měla jsem strach za ním přijít a někam ho pozvat. A tak jsem celé měsíce žila v naději, že za mnou třeba přijde sám. No, nepřišel. A já teď vím, že jsem udělala chybu. Co kdybych se ho zeptala a on řekl ano? Věci by mohli být úplně jinak. Ale neudělala jsem to. I to je zkušenost. A poučení pro příště.
Jsem přesvědčena, že každá zkušenost je pro nás dobrá. I když se nám to zpočátku nezdá. Protože cokoliv uděláme, posuneme se tím dál. Uvědomujeme si své přednosti i nedostatky, formujeme sami sebe a třeba si i uvědomíme, co vlastně skutečně chceme. Já sama si uvědomuji, že kdybych v životě neudělala těch pár chyb, kterých jsem možná chviličku i litovala, nebyla bych dneska tam, kde jsem. Takže jsem za ně vlastně vděčná. Udělaly ze mě člověka, kterým dnes jsem.
A jedna rada na závěr (když už jsme byli u těch vztahů). Až budete příště přemýšlet nad tím, jestli vás ten fešák/ta kočka náhodou nechce, prostě to zkuste a oslovte ho/jí. Protože nepokusit se je osudné. A kdo ví, třeba to může být váš životní partner. A toho byste určitě nechat jen tak odejít nechtěli.
