Ženy jsou z planety Analýzy. Muži z planety Za-tím-nic-nehledej.

Existují věci, které asi nikdy nepochopím. Jednou z nich je nekonečnost vesmíru. Ale tu bych, s dovolením, raději nechala stranou. Protože by to stejně nikam nevedlo. A skončilo by to, alespoň pro mě, ještě větším zmatkem. Jako vždycky. Ale jinou věcí, která podle mě stojí za přemýšlení, je propastný rozdíl mezi ženským a mužským způsobem myšlení.

Nuže, asi je zbytečné se zde rozepisovat o principu protikladů. O tom, že ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Ve mně to však evokovalo takovou myšlenku o rozdílném uvažování mužů a žen. Vlastně bych řekla, že ten rozdíl je v některých případech až propastný.

Tak jsem přemýšlela nad tím, jestli není nějaké skryté poselství v tom slavném citátu, který tvrdí, že ženy jsou z jedné planety a muži zase z jiné. Když si tak představíte oběžné dráhy planet, možná se pozastavíte nad tím, že jedna z nich to má ke Slunci o poznání blíže než ta druhá. Už chápete, kam tím, pomaličku a nenápadně, mířím?

Venuše je od Slunce necelých 109 000 000 kilometrů. Jojo, holka se pěkně ohřeje. To Mars je na tom o poznání hůře, protože to má k Topení o nějakých 120 000 000 kilometrů dál. Takže musí neustále nosit čepici a šálu. Z toho tedy úplně jasně plyne, že muži, kteří v zimě nenosí pokrývku hlavy, mají prostě pomalejší myšlení.

Vlastně, tady to ale opravdu berte s nadhledem, pomalejší myšlení mají všichni muži. Bez ohledu na kulicha na palici. A tak tedy sází na časově úsporné technické myšlení. To my, ženy, jsme zvyklé na teploučko, takže náš mozek nemá problém využívat složité "analytické" myšlení. No a když se tyhle dva světy potkají a mají spolu žít, přichází kámen úrazu.

Pro snadné pochopení užijme příkladu z praxe. Představte si chladný zimní večer. Je přibližně devět hodin. Muž je unavený z práce. Žena by si však ještě ráda povídala. Ve chvíli, kdy se ke svému drahému přitulí, je něžně odmítnuta se slovy: "Promiň, jsem utahaný, musím si jít lehnout." Načež muž odejde do postele. Z posledních sil se přinutí převléknou do pyžama (to v lepším případě) a během chvilky chrní jako mimino.

Ptáte se, co dělá žena? Pár minut zděšeně sedí na gauči a analyzuje, zda neřekla něco nevhodného. Poté přeběhne do koupelny a kontroluje make-up, délku porostu (nejen) na nohou, a to, zda správně aplikovala deodorant. Poté, co se jí vše zdá být ok, vrátí se do obývacího pokoje a znovu přemýšlí, jestli muži něčím neurazila. Načež znovu běží k zrcadlu a kontroluje, zda její krajkové prádlo nemá moc vyzývavý design. Vše se zdá být v pořádku.

Nyní žena vsadí na přítelkyni na telefonu. Ta ji taktně upozorní na možnou existenci milenky (nejlépe blonďaté modelky s pevnýma čtyřkama). Zbytek večera naše žena stráví zíráním na hloupý televizní seriál, konverzací s tabulkou čokolády (koho zajímají nějaké faldy na břiše, že) a přemýšlením o tom, zda muž opravdu nemá milenku, navíc když poslední dobou chodí pozdě z práce…

A kde je nakonec pravda? Náš muž pracuje už několik měsíců přesčas, aby mohl svoji ženu potěšit krásným zásnubním prstenem. Z čehož také vyplývá, že bývá po večerech unavený …

Tak co, drahé ženy, nemáte také někdy pocit, že je lepší přemýšlet jako muž? A mít tím život daleko jednodušší? Protože já si to tedy myslím. A chtěla bych to umět!