Co je to svoboda?

Základní vlastností člověka je svoboda, volnost. Tedy, měla by být. Alespoň jsem si to vždycky myslela ...

Ačkoliv o sobě tak rádi tvrdíme, že žijeme ve svobodné době a svobodném světě, sami jsme si vytvořili spoustu závazků, které nás určitým způsobem omezují. Opravdu svobodný člověk je takový, který je volný. Nenechá se ovlivňovat ostatními, neřídí se zažitými společenskými představami a jedná tak, jak mu to připadá správné.

Být sám sebou, to je opravdové umění. I když to často znamená, že nás ostatní nechápou. Ale žijeme kvůli sobě, abychom byli sami se sebou spokojení, ne proto, abychom se co nejvíce přiblížili obrazu ostatních. Když chceme být sami sebou, musíme se oprostit od toho, jací bychom měli podle druhých být. Z vlastní zkušenosti vím, že to není snadné, někdy je to vlastně téměř doslova boj (nejen s rodiči), ale na druhou stranu můžu říct, že to rozhodně stojí za to.

A teď si možná říkáte: „No jo, ale jak to s tou volností platí ve vztazích?“ Ono to moderní pojetí volnosti nemá s opravdovou volností nic moc společného. Takové to pojetí milostného vztahu, kdy druhému dovolíte, že může spát i s jinými - to není láska. A už vůbec to není volnost. Osobně bych to označila za jakousi pojistku, protože když toho partnera omrzí sex s jinými, ještě rád se k nám vrátí. Tady je špatně úplně všechno.

Opravdová svoboda ve vztahu znamená nevázanost. Tím rozhodně nemyslím, že by to znamenalo, že byste lásku neměli brát vážně. Naopak. Nevázanost je vlastně jiným označením pro absenci závazků. Čímž se prostě a jednoduše chce říct, že nemáte právo si někoho nárokovat. A už vůbec mu diktovat, co by měl nebo neměl dělat. Protože když někoho opravdu milujete, dokážete mu dát svobodu, aniž byste ho podezřívali z toho, jestli vám náhodou s někým potají nezahýbá. V opravdovém vztahu si nemusíte vytvářet rozvrh toho, jak často se budete vídat, večeřet spolu nebo třeba mít sex. Je to jen na vás. A že to ostatní mají jinak? A proč ne? Je to jejich věc. A stejně tak je vaše věc, jak se svým vztahem budete nakládat vy.

Když už jsme u těch vztahů, vybavuje se mi jeden takový fenomén moderní doby. Totiž to, že se bojíme samoty. Spousta lidí je s někým zkrátka jen proto, aby nemuseli být sami. Pokud se ale bojíte samoty, jak můžete být spokojení s někým jiným? Nejdříve se musíte naučit být samostatní, abyste pak neměli potřebu na někom viset a předávat mu odpovědnost za vlastní rozhodnutí. (Protože když za vás selže někdo jiný, je pak mnohem snazší mu nadávat, jak blbě to udělal.)

Proč neumíme být sami? Domnívám se, že je to tím, že si sami sebe nevážíme. Nemáme se rádi. Člověk, který je opravdu spokojený, nepotřebuje být závislý na druhém Vyrovnaný člověk se nebojí samoty.

Takže až se někomu z vašich přátel budete divit, proč je pořád nezadaný, vzpomeňte si na to, že ne každý, kdo je single, je opuštěný. Váš přítel může být zkrátka jen někým, kdo je dostatečně silný na to, aby hledal sám sebe bez zdánlivé pomoci někoho jiného. Protože tomu se pak říká závislost. A ta se svobodou nemá vůbec nic společného ...