Vytržení tak občas bolí, vytržený potencionál se třeba může nechtíc vztahovat k jinému tématu. A proč vytržení? Jako člověk bývá u vytržení z některých zajímavých prohlášení.
Proto je třeba dávat věcem určitý smysl, propojovat to, co spolu souvisí, což může být leckdy problematické. Jindy nám ale takovéto vytržení může připadat jako u vyt;ržení, neboť vystřižení nám smysl světe div se, dává hluboký smysl, a potom se jedná o nadčasový citát anebo bonmot či slogan.
Zaujalo mne: "Snažím se zmapovat své postavení na té předlouhé a přepestré ose od lidskosti k nelidskosti a naopak..." v článku "Epištoly cestou necestou od Miloslava Jenšíka.
Občas si výňatek smí žít vlastním životem, nemyslíte?
Hned dvě nadčasové hlášky, pocházející z filmu "Krakonoš a lyžníci": "Ale pánové, já mám dokazovat, co nejsem?" a "Moje děti si odjakživa spory vyřizují samy!".
Dětská zvídavost má nekonečné paralely: " A to mají světlušky nějakou radioaktivní složku že svítěj?" Tak samozřejmě záleží na díle náhody, každý si vyjme co ho nejvíc oslovuje, zneklidňuje či rozesměje.
Takže:"Kočka byla venku a chytila koťata..." Ovšem řečeno v kontextu tak, jako kdyby snad chytila blechy.
A vypsala jsem si z knihy: "Silné vojácké hlasy dávno zmizely v opovržení času..." Škvorecký.
O všem, to co jsem zde napsala si myslím, že funguje krásně nadčasově, protože jinak bych to nevypisovala, to dá rozum.
Pak mne ještě uchvátil jeden výcuc: " Historie není pohled nýrž zodpovědnost" z pera jednoho ze tří nejlepších českých filosofů, Jana Patočky. Ty další si ovšem odvod ́te sami...
A ještě něco: Protože mi nedávno zemřel Fatom facebooku, tak truchlím, ten vám teprva uměl vytrhávat lidi z letargie!