Pohřební kancelář je z důvodu nemoci uzavřena

Přesně tuhle větu jsem dnes letmo zahlédla na tmavých dveřích v jedné ulici v centru města. A to se ví, že mě hnedka zaujala.

"Pohřební kancelář je z důvodu nemoci uzavřena." Tohle je přesně ten typ věty, který vás zaujme a donutí přemýšlet, i když se vám do probouzení mozkových buněk moc nechce. Nemůžete si zkrátka pomoct, a vymýšlíte různé důvody, které mohla vést k tomu, že je ono jakési místo mimo provoz.

Z obchodního hlediska by samozřejmě byla ideální nemoc smrtelná. Nejlépe v pokročilém stádiu. Z toho se dá mnohé vytěžit. Byla by to prostě dobrá reklama od A až do Z. A ta se v dnešní době cení víc než kdy jindy. Ale zakrátko si člověk uvědomí, že o takových tématech se nežertuje. Smrt je vážné téma. A to si žádá seriózní přístup.

Hned pak vás napadne, že v pohřebnictví se povětšinou pohybují osoby mužského pohlaví (stále mluvíme o těch, kteří jsou mezi živými), a takového pána když skolí rýmička, což je smrtelná nemoc na sedm, tak to dost vysvětluje. A mně zase dochází, že tím lehce a nenuceně odkazuji na možnost, že by zas mohl někdo umřít, čímž se tak trochu motáme v začarovaném kruhu. (Ale já z to nemůžu, to dělá to téma!)

No a v posledku přijde idea, že tou nemocí může být pracovní úraz. Co se tak může pohřebákovi ve výkonu práce přihodit? A už se žene jedna asociace za druhou ... V protokolu o úrazu může stát něco v tomhle smyslu: Spadla mu rakev na nohu. Dostal silnou alergickou reakci na květiny ve věnci. Řízl se o pohřební stuhu (která vyjadřuje soustrast - a pokud ho to rozbrečelo, tím líp!). Lekl se nebožtíka. Kolega ho omylem zakopal do hrobu, který nebyl jeho. A ...

A dost! Jsou věci, o kterých se nežertuje. Leda bystě měli rádi černý humor. Protože jiný druh humoru se k uzavřené pohřební kanceláři z důvodu nemoci nehodí.