Jdi. A nech jít ...

Zrovna nedávno jsem se opět zamýšlela nad tím, jaký máme strach z toho, že někoho ztratíme. Že odejde z našeho života. Jistě, není snadné se loučit s lidmi, které máme rádi. Ale ...

Bývala jsem člověkem, který hrozně visel na ostatních. Který měl problém se rozhodovat sám za sebe. Který se snažil příliš nevybočovat z davu (jojo, snaha byla). A dokud jsem taková bývala, měla jsem mnohem více kamarádů, než jich mám dnes. Ono totiž když máte názory, které sdílí většina, tak nikomu nevadíte. Všichni vás berou, protože žijete podle nějakých tradic. Nebo spíše stereotypů.

Jakmile jsem se ale začala probouzet a učit se vidět svět jinýma očima a jednat čistě podle svého srdce, najednou spousta lidí začala kopat kolem sebe. Přestali mi rozumět. Je zvláštní, že dokud děláte věci tak, jak to ostatním přijde správné, není problém. Ale jakmile otevřete oči a naučíte se vnímat svět takový, jaký doopravdy je, když se začnete rozhodovat sami za sebe a nebojíte se dělat věci odlišně, jste špatní. Nemáte rozum. Nechápete, co je v životě důležité. Nic pořádného z vás nikdy nebude.

Pochopila jsem ale, že být sám sebou není nic špatného. To, že to vadí jiným, je jen známkou toho, že oni sami nepřijali vlastní svobodu. Protože skutečně svobodný nezávislý člověk nebude druhé odsuzovat za to, že se rozhodli jednat podle svého srdce. A takové ty lidi, kteří někoho odsuzují jen proto, že má jiné názory, ve svém životě nepotřebuji ...

Beru to ale tak, že každý, koho na své životní cestě potkáváme, nám může být učitelem. Může nám zprostředkovat lekce, které zrovna potřebujeme. Pokud budeme ochotní takové lekce přijímat, budeme moct neustále růst. Stávat se lepší verzí sebe samých. A to je podle mě to, co by mělo být jedním ze smyslů života. Neustálý růst a sebezdokonalování. 

Rozhodně tím ale nechci říct, že byste měli každému, kdo vám poskytl nějakou tu učební lekci, říct sbohem. Protože jsou lidé, kteří jsou takzvanými spřízněnými dušemi. S nimi se můžete vzájemně učit po celý život (a možná dokonce i po něm). A já jsem moc ráda, že mám taková zlatíčka ve svém životě <3

Autor: Zuzana Holmanová | čtvrtek 25.2.2016 23:24 | karma článku: 7,91 | přečteno: 326x
  • Další články autora