Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jdi. A nech jít ...

25. 02. 2016 23:24:34
Zrovna nedávno jsem se opět zamýšlela nad tím, jaký máme strach z toho, že někoho ztratíme. Že odejde z našeho života. Jistě, není snadné se loučit s lidmi, které máme rádi. Ale ...

Bývala jsem člověkem, který hrozně visel na ostatních. Který měl problém se rozhodovat sám za sebe. Který se snažil příliš nevybočovat z davu (jojo, snaha byla). A dokud jsem taková bývala, měla jsem mnohem více kamarádů, než jich mám dnes. Ono totiž když máte názory, které sdílí většina, tak nikomu nevadíte. Všichni vás berou, protože žijete podle nějakých tradic. Nebo spíše stereotypů.

Jakmile jsem se ale začala probouzet a učit se vidět svět jinýma očima a jednat čistě podle svého srdce, najednou spousta lidí začala kopat kolem sebe. Přestali mi rozumět. Je zvláštní, že dokud děláte věci tak, jak to ostatním přijde správné, není problém. Ale jakmile otevřete oči a naučíte se vnímat svět takový, jaký doopravdy je, když se začnete rozhodovat sami za sebe a nebojíte se dělat věci odlišně, jste špatní. Nemáte rozum. Nechápete, co je v životě důležité. Nic pořádného z vás nikdy nebude.

Pochopila jsem ale, že být sám sebou není nic špatného. To, že to vadí jiným, je jen známkou toho, že oni sami nepřijali vlastní svobodu. Protože skutečně svobodný nezávislý člověk nebude druhé odsuzovat za to, že se rozhodli jednat podle svého srdce. A takové ty lidi, kteří někoho odsuzují jen proto, že má jiné názory, ve svém životě nepotřebuji ...

Beru to ale tak, že každý, koho na své životní cestě potkáváme, nám může být učitelem. Může nám zprostředkovat lekce, které zrovna potřebujeme. Pokud budeme ochotní takové lekce přijímat, budeme moct neustále růst. Stávat se lepší verzí sebe samých. A to je podle mě to, co by mělo být jedním ze smyslů života. Neustálý růst a sebezdokonalování.

Rozhodně tím ale nechci říct, že byste měli každému, kdo vám poskytl nějakou tu učební lekci, říct sbohem. Protože jsou lidé, kteří jsou takzvanými spřízněnými dušemi. S nimi se můžete vzájemně učit po celý život (a možná dokonce i po něm). A já jsem moc ráda, že mám taková zlatíčka ve svém životě <3

Autor: Zuzana Holmanova | čtvrtek 25.2.2016 23:24 | karma článku: 6.33 | přečteno: 321x

Další články blogera

Zuzana Holmanova

A zase to klimakterium!

Víte jak, ten přechod není nikdy jednoduchý. Pro ženy ani pro muže. A ruku na srdce, kdo z nás by se bez všem těch klimakterií klidně obešel?

20.3.2017 v 12:50 | Karma článku: 12.79 | Přečteno: 706 |

Zuzana Holmanova

Pohřební kancelář je z důvodu nemoci uzavřena

Přesně tuhle větu jsem dnes letmo zahlédla na tmavých dveřích v jedné ulici v centru města. A to se ví, že mě hnedka zaujala.

4.3.2017 v 17:23 | Karma článku: 9.76 | Přečteno: 560 |

Zuzana Holmanova

Je to ku**a!

Ano, je. Nebo to taky může být kráva. Jen to první je takový ... No ... Hůř snesitelný pro uši. Ale častokrát mnohem výstižnější.

25.2.2017 v 22:46 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 1169 |

Zuzana Holmanova

9 důvodů, proč nerandit s hudebníkem

Anebo to klidně zkuste, pak si to porovnejte, a uvidíme, na kolika bodech se shodneme. P. S.: Jakákoliv podobnost se skutečnými postavami je čistě náhodná.

17.2.2017 v 12:54 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 639 |

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Kratochvíl

Psaní všemi dvaceti

Jelikož nejsem školená písařka, trvá mi napsání jedné stránky A4 docela dlouho. Do klávesnice totiž „klofu“ jedním prstem jedné ruky a zdůvodňuji si to tak, že není důležité, jak rychle člověk píše, ale co napíše.

24.8.2017 v 12:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 14 | Diskuse

Karel Trčálek

Pohostinnost českého národa je jen vylhaný mýtus

Není pohostinnost jako pohostinnost. Kdo jinému postel stele, sám na ní umírá. Po návratu z pohostinství je každý praotcem Čechem, respektive jeho dcerami

24.8.2017 v 11:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 75 | Diskuse

Pavel Vrba

Kdo ho vůbec zná? Paulo Coelho.

Na druhou stranu, já bych tohoto spisovatele také neznal, kdybych při pročítání různých citátů nenarazil právě na ty jeho. A přestože má za sebou i bouřlivý život, řada jeho myšlenek mě oslovuje.

24.8.2017 v 11:30 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 92 | Diskuse

Dana Adámková

Psíma očima

Tož nevím, co se u nás bude dít, jenom tuším, že přestavba kuchyně bude asi kvůli mně a mým dětem. Panička začíná být nějaká nervózní. Snaží se, abych nic nepoznala. Já vím svoje.

24.8.2017 v 10:45 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 145 | Diskuse

Marek Valiček

Kdyby tisíc kabinetů

"...no, pomalu abyste se chystali do školy, co?", zaznělo mezi stoly naší zahradní hospůdky a děti, ke kterým byla slova pronesena, se otřásly hnusem a opovržením.

24.8.2017 v 9:18 | Karma článku: 21.66 | Přečteno: 466 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 756

Do, what you love. Remember, who you are & don´t waste your life trying to impress other people.

http://www.facebook.com/pages/Zuzana-Anesa-s-lehkými-úvahami-o-ne-vždy-lehkém-životě/396165033744388?ref=hl



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.