Jistě, existují lidé, kteří ve virtuálním prostoru potkali svou životní lásku. Já na tenhle druh seznamování ale nevěřím. Bohužel, nebo naštěstí?
Ženy si dávají inzerát, protože jsou zoufalé. Muži proto, že jim jde jen o jedno protože jsou zoufalí taky.
Čím dál více času trávíme uzavřeni do sebe. Voláme kamarádovi bydlícímu na druhém konci republiky místo toho, abychom za ním o víkendu přijeli. Píšeme se s blízkou přítelkyní po skypu nebo facebooku, přitom by s ní stačilo zajít na kafe. Fotkami z dovolené se chlubíme na instagramu. A pak se divíme, proč nám dělá takové potíže seznámit se s nějakým normálním protějškem.
Ráda poslouchám historky svým rodičů o tom, jak v mládí balili kluky/holky. Jak se předváděli na koupališti. Žertovali na autobusové zastávce. Vyváděli nejrůznější alotria na osmdesátkových diskotékách. Dnes se takhle seznamují jen extrovertní sangvinici.
Má kamarádka si nedávno stěžovala, že nemůže najít žádného chlapa. Tedy, myslela tím žádného chlapa na úrovni. Nikoho, kdo by vyhovoval jejím představám. A koketovala s myšlenkou hodit si inzerát na nějakou internetovou seznamku. Naštěstí, pro její duševní zdraví, jsem jí to rozmluvila.
Vyvěsit svůj milostný inzerát na internet? To je jako napsat své telefonní číslo na zeď veřejných záchodků. Tuhle myšlenku pronesla jedna starší žena v nejmenovaném americkém filmu. Podle mě měla takhle paní naprostou pravdu. Internet je dnes veřejným prostorem, který ročně navštíví neuvěřitelný počet lidí. A kam se dostane i ten nejposlednější darebák.
K tomuto typu seznamování se uchylují spíše ženy. Alespoň to vyplynulo z mého nedávného průzkumu internetových portálů zaměřujících se na tuto oblast. A věřte tomu, že jsem opravdu neměla v plánu tu hledat svého životního partnera. Napadlo mě, že sem chodí více žen proto, že jsme o poznání citlivější stvoření než muži. A tudíž se více obáváme odmítnutí a virtuální zklamání se snáší lépe než ta reálná. Vzápětí jsem si ale uvědomila, jaká to je blbost a že zakopaný pes musí být někde jinde. Co když je to tak, že si tu ženy dodávají sebevědomí? Ale to přeci dělají i muži, ne? Tak já vám nevím, v čem to vězí.
Zásadní je ale úplně jiný fakt. Totiž ten, že na internetových seznamkách ze sebe děláme někoho úplně jiného. Ve virtuálním světě vše působí jinak, než jaké to ve skutečnosti je. Není problém svému obrazu dodat trochu pozlátka. Je snadné zde maskovat své chyby a nedostatky, hrát si na někoho jiného. V podstatě zde můžete získat úplně jinou identitu. Což pro mnohé zní velmi lákavě. Vyzdvihujeme své pozitiva a předstíráme, že nemáme žádné negativní vlastnosti. U mužů to pak platí dvojnásob. Ti se nestydí ani za to, že dělají pravopisné chyby, které leckdy rvou zrak i těm, kteří nemají vystudovaný český jazyk.
Není tak složité zamilovat se do přeludu. Do člověka, který na síti působí tak mile. A na fotce vypadá jako největší dobrák na světě. Nebudu tvrdit, že se to nemůže proměnit v realitu. Ale spousta lidí se ve virtuálním světě schovává za někoho úplně jiného. Ve chvíli, kdy se sejdete osobně, můžete být dosti překvapeni. Ano, na seznamce můžete narazit na někoho skvělého, ale po internetu se pohybují také spousty úchyláků a nejrůznějších šílenců.
Ano, vím, že existuje spousta lidí, která se mnou nebude souhlasit. Která si naopak myslí, že seznamky jsou pro ně jediným způsobem, jak navázat známost. Lidé, kteří prostě nemají čas a prostor se seznámit nějak „normálně“. No dobře, možná to trochu chápu. Ale pokud někdo nemá čas se s někým seznámit v reálném světě, jak s ním potom v tomto světě chce mít vztah? Hm, to už je zase jiná kapitola.
Co se mě týče, nikdy jsou kouzlu internetových seznamek nepropadla. Nikdy jsem neměla potřebu hledat touto cestou toho pravého. Mám totiž ráda opravdovou chemii. Chci cítit motýlky v břiše, kdykoliv se na mě můj muž podívá, a slyšet tlukot vlastního splašeného srdce. A to nám internet, naštěstí, ještě zprostředkovat neumí. Upřímně doufám, že ani nikdy nebude
