Dítě v nás

„Dítě má kouzelnou vlastnost nevinnosti, která znamená žít ve své pravé podstatě, být pravdivý ve svých pocitech. Hlava zašlapává nadšení, radost a naivitu našeho pravého já.“ praví v jedné ze svých knih Diana Cooper. A já bych to asi nevystihla lépe.

Vždycky milovala malé děti. Právě pro jejich čistou duši. A jejich bezprostřednost. Myslím, že toho je mnohem více, co bychom se, my dospělí, měli od dětí učit. Vlastně je docela smutné, že velká část lidí ztratí to „dítě v sobě“, jakmile dospěje. Co nás vede k tomu, že se tolik změníme? Proč přestaneme chápat svět těch mladičkých nevinných duších?

Co to přesně je čistá duše? Hm… já ani sama nevím. Asi bych to definovala jako stav, kdy je naše ego na přiměřené úrovni, kdy nemyslíme negativně nebo kdy nesoudíme lidi podle vzhledu. Samozřejmě je toho mnohem více, ale tyhle věci mi přijdou jako takové „basics“. Všimli jste si někdy toho, jak se (neříkám, že všechny) děti zubí na celý svět kolem sebe, a přitom je jim jedno, jestli jste vyparáděný miliardář nebo vizuálně zanedbaný bezdomovec. Na dětech je krásné to, že vnímají všechny naprosto rovnocenně. A já si myslím, že je velká škoda, že toto během dospívání zapomínáme. Když se říká, že podle sebe soudím tebe, co asi musí mít v duši člověk, který někoho odsoudí, aniž by ho blíže poznal? Ano, jistě, první dojem hraje svou roli. Ale když někoho odsoudíte bez toho, abyste se mu podívali do očí, to vážně není správné. A nikdy nebude.

Bezprostřednost. Upřímnost. Přirozenost. Tři vlastnosti, které by se dali skoro považovat za synonyma. Já si, s dovolením, vyberu tu první. Takže, bezprostřednost… Další věc, kterou bychom se od těch dětiček měli učit. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak reagujeme, když malé dítko řekne, co si myslí? No, možná ho rodiče (nebo nějaký jiná pověřená osoba) okřikne, ale vcelku se opravdu nestává, že by se v takové chvíli někdo urazil. Ale když řekne svůj názor dospělí, to jsme schopní se pohádat. Nebo spolu třeba i dlouho dobu nemluvit. Vlastně mi celá tahle záležitost přijde taková nějaká vtipná.

Závěrem bych vás ráda všechny vyzvala k tomu, abyste se nestyděly za své dítě, které máte v duši. Nebojte se mu naslouchat a dívat se na svět jeho očima. A klidně se občas chovejte trochu nedospěle.